Přehledná krajina s velkolepými výhledy je pro naši mysl pozitivnější, než nepřehledná rovina nebo dokonce ďolík. Když jste navíc v náruči přírody, dokonale vyplavujete stres. Proto nás Pražáky tolik přitahují výlety třeba v blízkém Dolním Posázaví. Úplně nejlepší je pak mít v takové krajině útulný domov.

Mít nadhled, ale nekoukat z vrchu

Výhled do široké a otevřené krajiny nás uklidňuje. Zvíře v nás má lepší přehled, takže si hovíme na stromě a nemáme obavu, že odněkud vyskočí medvěd. Proto je na bydlení podle odborníků ideální zvlněná pahorkatina, kde vidíte do dálky, ale současně nejste v zajetí vysokých hor, kde není kam utéct. V nich jste ze zvířecího hlediska ve stejné pasti, jako obyvatelé „nedobytných“ hradů. Když tedy člověk hledá místo, kde se celoživotně utábořit, mentálně ho to táhne do krajiny, jako je třeba právě zmíněné Dolní Posázaví.

Bezpečí psí boudy

Když se zmiňujeme o výhledech, máme na mysli makroměřítko, širší krajinu, kde váš dům stojí. Velikost samotného interiéru naopak obří být nemusí. Z hlediska psychiky by to mělo být spíš naopak. Jde hlavně o správné dispozice, které vytvoří útulnost. Více v bezpečí se cítíme tam, kde nás chrání okolní stěny. Když chce člověk „vypnout“, jde mu to lépe v prostoru, který je přehledný. Přehnaně velké interiéry už proto mohou působit neútulně. Přeloženo do řeči našeho plazího mozku: někdy až nebezpečně. Když si připomeneme debaty o kancelářském prostředí – hodnocení původně pozitivně vnímaného open space se rychle změnilo kvůli přílišnému hluku, nepřehlednosti apod. Náš mozek vyčerpává to všechno odfiltrovávat a soustředit se na práci.

Proč nechodíme nikdy středem

Naše vnímání prostoru zkoumají často i vědci. Ann Sussman a Justin Hollander ve své knize Kognitivní architektura popisují fakt, že se lidé uvnitř neznámého prostředí chovají podobně jako mikroskopické organismy. Než abychom se vydali nejkratší cestou, raději se pohybujeme po okrajích. Čím méně známý prostor, tím jsme opatrnější. Navíc si prý v blízkosti stěny lépe vytváříme „mentální mapu“. V podstatě i první dojem z vašeho domova si návštěva udělá ne podle lustru, ale podle pocitu (bezpečí), který ve vašem bytě získá. Intuitivní reakce našeho těla nám říká, zda je bezprostřední okolí bezpečné.

Údolí Sázavy. Výhled a pocit bezpečí. Štěstí následuje. 

Vizualizace je „bezcitná“

Jakkoli věrohodná digitalizace prostoru nikdy nevybudí emoce, které všemi smysly vnímáme v reálném prostoru. Zjednodušeně – nevěřte architektovi, který nebyl na vaší parcele naživo. Prostor není pevný a statický. Lidský život vytváří dynamickou interakci s okolím a prostředím, ve kterém žijeme. Dynamická a statická povaha informací se naprosto liší. Úplně jinak vnímáte autobus na zastávce (prohlížíte si barvy, tvar, vnímáte cestující, zaplněnost…), a když ho dobíháte (to se váš pohled i myšlení zúží na vektor pohybu a nástupní dveře). V hlavě zpracováváte úplně jiné informace. Proto je důležité, aby architekt nebo developer vnímal lokalitu dynamicky – vzhledem ke krajině, sousedské komunitě, občanské vybavenosti nebo vašim činnostem doma a na zahradě.

Adaptivní design

Existují obecná pravidla pro kvalitní bydlení z knihy Jazyk vzorů (1977) od Christophera Alexandera: 

1. Prostor musí být přehledný a orientovat se tam musíte bez námahy. Pomáhá správné rozmístění cest a logicky na sebe navazující prvky.
2. Lidi uspokojuje pocit, že mají záda chráněna pevnou strukturou (útočiště psí boudy), ale zároveň mají výhled do okolí (výhledy).
3. Dobrá cesta je ta, kde se lidé mohou zastavit a zdržet, pokud zrovna nespěchají. Ať už je to ve vašem domě nebo v propojení mezi sousedy. 
4. Vnitřní spojovací chodby mají být krátké a vizuálně zajímavé. Mají nabízet co nejvíc přirozeného světla a jejich návrh je stejně důležitý, jako u jiných obytných prostor.
5. Místa, kde se pohybujete, musí vycházet z instinktivních pohybů těla a vašich psychologických reakcí. Proto jsou důležité barvy, povrchy a pocit bezbariérovosti.

Co si z toho všeho odnést?

Vyberte si pro bydlení místo, kde je v okolí dost výhledů, a zároveň domov, jehož dispozice vás bude uklidňovat. Chcete si promluvit o tom, kde takové lokality v blízkém okolí Prahy hledat? Ozvěte se nám. Bydlení na zelené hranici Prahy je naše specialita a když zůstaneme v kontaktu, budete mít všechny novinky ze světa rodinného rezidenčního bydlení v zeleni mezi prvními. A taky budete už vždycky vědět, na koho se obrátit. Kontaktujte nás přes web nebo na telefonu 220 873 614. A objednejte si i náš newsletter. Ať vám neuteče ani žádná z výhodných cenových nabídek, které jsou pro veřejnost tajné.